Dne 9. listopadu 2015 pronesl Vlastimil Drbal v jeruzalémském klášteře Zesnutí Bohorodičky na Hoře Sion, sídle německé Görres-Gesellschaft, přednášku „Mamre: A. E. Mader´s
Přednáška pojednávala o Andreasu E. Maderovi (1881-1949), bývalém řediteli jeruzalémské pobočky této instituce, který v meziválečném období prozkoumal lokalitu Haram Ramet el-Chalil na severním okraji Hebronu a identifikoval ji jako starozákonní i antické a pozdně antické Mamre. V přednášce se V. Drbal věnoval především tomu, jak se od dob Maderových změnil pohled na uvedenou lokalitu. Především není zcela jisté, zda ji lze ztotožnit i se starozákonním Mamre proroka Abraháma – některé stavební prvky, které Mader do této doby datoval, jsou zcela jistě novější. Této problematice se budou věnovat francouzsko-palestinské archeologické výzkumy, které začnou v dubnu roku 2016 a jíž se zúčastní i V. Drbal Spíše se zdá, že je vznik lokality třeba datovat až do doby Herodovy, kdy bylo vybudováno mohutné opevnění z velkých kamenných bloků, které je podobné tomu, jaké známe z Chrámové hory v Jeruzalémě a tzv. Machpely (Hrobky patriarchů) v Hebronu. Rovněž Maderovy úvahy o přestavbě areálu za císaře Hadriána pozdějšími výzkumy doloženy nebyly. I pokud jde o pozdně antické Mamre, o němž je u raně křestanských autorů doloženo poutnictví nejen židovské (Abrahamova tradice), ale i pohanské (palestinský kult andělů) a od 4. století i křestanské, je třeba Maderovy názory výrazně revidovat. Křestanské zprávy o brzkém konci nekřestanského poutnictví jsou značně nevěrohodné, archeologické nálezy nejen na této lokalitě (např. tzv. Torontská forma, jejíž reliéfy synkreticky spojují pohanské, židovské a křestanské představy) spíš poukazují na to, že pohanské, ale především židovské poutnictví přetrvávalo až do 6. století. Mader považoval v této souvislosti rozbité sochy pod křestanskou bazilikou za jedinečný doklad konce pohanských kultů v Palestině. Ani tato otázka nebyla dosud zcela uspokojivě vyřešena. Uvedené sochy však patrně nelze považovat za anticko-pohanské, jak to činil Mader, ale za edomitské – tedy místního národa Edomitů, z nějž mimochodem částečně pocházel i sám Herodes. Datace baziliky do doby Konstantinovy, jak se podle údajů u raně křestanských autorů domníval Mader, je velmi nejistá a je některými badateli posouvána až do dob křižáckých válek (12. století).
