Minoan Roads Research Programme

Minoan Roads Research Programme

Vykopávky v lokalitě Choiromandres (Sitia, Zakros; východní Kréta)

 

Hlavní řešitel projektu: Dr. Stella Chryssoulaki a Dr. Leonidas Vokotopoulos; Ministerstvo kultury, vzdělávání a náboženských záležitostí Hellénské republiky, Athény

                             

Výkopové kampaně v roce 2007 se zúčastnil Tomáš Alušík.

 

„Minoan Roads Research Programme“ je systematický program řeckého Ministerstva kultury, vzdělávání a náboženských záležitostí zaměřený na vyhledávání a výzkum mínojských cest – termín „mínojský“ označuje krétskou prehistorii (neolit a zejména dobu bronzovou), kdy Krétě a její vyspělé civilizaci podle antické tradice vládl legendární král Mínos. V rámci tohoto programu bylo objeveno a popsáno zvláště na východě ostrova v regionu Sitia a mnoho zbytků cest i jiných druhů architektury a osídlení. V řadě lokalit se dochovaly zvláštní stavby označované nejčastěji anglickým termínem „guard houses“. Jde o nevelké strážní stavby v krajině i blízkosti sídlišť, objevené a zdokumentované především právě v souvislosti se systémem cest. Do této skupiny patří větší stavby pevnostního charakteru i malé pozorovatelny a hlídkové posty v podobě jednoduchých obdélných či kruhových věží. Předpokládá se, že tyto stavby měly – kromě jiných – také strážní a monitorovací úkoly, kdy upozorňovaly na blížící se nebezpečí, a kontrolovaly provoz na cestách. Konkrétní funkce se ale mohla lišit i v závislosti na regionu a topografii. Z architektonického hlediska jde nejčastěji o stavby obdélného půdorysu maximálních rozměrů asi 12 x 12 m, většinou mají centrální dvůr, okolo kterého se rozkládá několik místností a v jejich blízkosti se nachází alespoň jedno malé hlídkové stanoviště. Vystavěny byly z masivního zdiva – jednotlivé neopracované bloky kamene mohou mít až přes 1 m. Na celé Krétě je známo několik desítek staveb tohoto typu, většina z nich byla zdokumentována právě v regionu Sitia – Zakros.

V rámci programu byly také provedeny vykopávky několika „guardhouses“, především lokalit Choiromandres a Karoumes. Program stále pokračuje, objem prací prováděných v posledních letech však není velký. Zatím bylo publikováno pouze několik kratších předběžných zpráv, většina z nich navíc v řečtině. Na jejich základě publikoval T. Alušík ve své knize Defensive architecture of prehistoric Crete (Alušík 2007) shrnutí stavu výzkumu v dotčené lokalitě k roku 2006. Zde je uveden zjednodušený český přepis:

Údolí Choiromandres se nachází na východní Krétě, několik kilometrů od městečka Epano Zakros a východního pobřeží ostrova. Od roku 1984 zde probíhá archeologický výzkum, v posledních letech s mezinárodní účastí – zejména formou povrchové prospekce a dokumentace, proběhlo zde však i několik výkopových sezón. Vykopávky i nedestruktivní průzkum odhalily zbytky rozsáhlé budovy (dále v textu „hlavní budova“), jejíž funkce není stále zcela jasná, a základy více než třiceti masivních zdí (dále v textu označované řeckým termínem „periboloi“) táhnoucích se přes celé údolí. Hlavní budova pochází ze střední a pozdní doby bronzové (rámcově 2. tisíciletí př. Kr.); stejného data patrně budou i periboloi, i když některé mohly být postaveny či rekonstruovány v mnohem pozdější (třeba i moderní) době.

Hlavní budova stojí na mírné vyvýšenině nad vlastním údolím. Ústředním prostorem budovy je vnitřní obdélníkové dlážděné nádvoří. Tento prostor zabírá téměř třetinu rozlohy budovy, jejíž hlavní část (jádro) má téměř čtvercový půdorys o rozměrech přibližně 12 x 12 m, a bylo patrně otevřené, eventuelně kryté jednoduchou dřevěnou střechou, která byla podpírána střední příčkou budovy a výčnělky východní a jižní fasády, případně dřevěnou podpěrou umístěnou uprostřed nádvoří. Kolem tohoto vnitřního dvora je od jihu na východ rozmístěno šest obdélných místností, původně zastřešených pomocí břidlicových destiček. Hlavní vchod do budovy je situován v jižní fasádě a umožňuje přístup na vnitřní nádvoří; dochoval se z něho dobře otesaný práh. Na severozápadě navazuje na budovu terasa, jejíž opěrná zeď je přímo spojena se severní fasádou budovy, ale jediný možný přístup na ni vede přes malé schodiště vytesané do skály z vnějšího východního dvora. Hlavní budova byla postavena na hrubé skále, která se ovšem nachází pouze pod její západní a centrální částí. Proto musel být vytvořen systém mnoha podpůrných zdí vytvářejících pokračování stavební plošiny a podpírajících východní část stavby, aby mohl být zvětšen prostor budovy a dodržen obvyklý obdélný půdorys staveb tohoto typu. Vnější zdi budovy byly vystavěny z velkých kamenných bloků a – podobně jako příčky – jsou velmi robustní konstrukce, ačkoli budova s největší pravděpodobností neměla vrchní podlaží. V základové vrstvě hlavní budovy byla nalezena keramika ze střední doby bronzové (mínojské); hlavní obytná vrstva vykazuje keramiku z přelomu střední a pozdní doby mínojské. Několik keramických fragmentů ze závěru doby bronzové svědčí o určité reokupaci ještě v tomto období.

Kromě hlavní budovy se však v údolí nachází několik dalších staveb fortifikačního charakteru – již zmiňovaných masivních zdí – periboloi i hlídkových věží. Konstrukce hlavní budovy proto musí být chápána jako neoddělitelná součást mnohem rozsáhlejšího projektu hlídkových postů/věží a masivních zdí pokrývajících východní část údolí. Tyto zdi rozšiřují architektonický plán hlavní budovy do okolí, čímž přehrazují cesty a zamezují nečekaným vstupům do údolí. Základna i vrchol vyvýšeniny, na které stojí hlavní budova, jsou obestavěny několika zdmi, které chybí pouze na místech, kde jsou díky skaliskům zbytečné. Uvedené zdi jsou masivní konstrukce a byly vystavěny z velkých, hrubě otesaných vápencových bloků širokých průměrně 0,5 m. Tyto bloky byly umístěny ve dvou rovnoběžných řadách; prostory mezi nimi byly vyplněny menšími kameny. Průměrná šířka zdí činí 1,7 m a nejvyšší dochovaná výška 1,5 m (na dvou či třech místech). Také celá východní část údolí je zbrázděna mnoha zdmi – rovnoběžnými i sečnami – které jsou postaveny výše uvedeným způsobem; mezi nimi vedou cesty. Tyto zdi se střetávají s několika – celkem devíti – hlídkovými stanovišti rozmístěnými po celé východní části údolí. Největší a nejlépe opevněné hlídkové stanoviště – B6 – bylo postaveno na nejdůležitějším strategickém místě údolí, na úpatí kopce hned pod terasou hlavní budovy. Několik dalších stanovišť se nachází na vrcholové plošině kopce. Úplně v jižní části stojí slušně dochované základy malé věže – B1 – která je spojena s oblastí hlavní budovy mohutnou zdí. S největší pravděpodobností věž sloužila jako strážní bod hlídající cestu na vrcholovou plošinu kopce směrem z nedaleké rokle. Také další tři věže – B2, B3 a B4 – jsou spojeny pomocí periboloi s oblastí guard house. Věž B5 je situována jen několik metrů jižně od hlavní budovy. Věž B9 se nachází pod kopcem v údolí a je napojena na systém údolních zdí.



Více o lokalitě Choiromandres viz:

Tzedakis, Y. – Chryssoulaki, S. – Voutsaki, S. – Venieri, Y. 1989: Les Routes Minoennes: Rapport Préliminaire – Défense de la Circulation ou Circulation de la Défense? BCH, 113, s. 61, 65-73, 75.

Tzedakis, Y., Chryssoulaki, S., Venieri, Y. and Avgouli, M. 1990: Les Routes Minoennes: Le poste de Choiromandres et le controle des communications. BCH, 114, s. 43-65.

Brown, A. (ed.) 2001: Arthur Evans’s Travels in Crete, 1894 – 1899. BAR IS 1000, Oxford, s. 321-323.

Alušík, T. 2007: Defensive architecture of prehistoric Crete. BAR Int. Ser. 1637, Oxford, s. 27-29.


Related Posts

Připravovaná kniha – průvodce antickou Ostií autora Pavla Hlinovského půjde brzy do tisku!

Připravovaná kniha – průvodce antickou Ostií autora Pavla Hlinovského půjde brzy do tisku!

Připravovaná kniha – průvodce antickou Ostií autora Pavla Hlinovského půjde brzy do tisku! Zde vám přinášíme malou ukázku a obsah knihy. Popis kapitol v připravované knize:     Ostia –  brána do antického Říma   Kapitola 1: Dějiny Ostie                         – Počátky Ostie                         – […]

O nás

O nás

České centrum pro středomořskou archeologii, z.s., (CCMA) bylo založeno jako občanské sdružení v lednu 2009. Podle aktuálně platné legislativy přejalo právní formu „zapsaného spolku“ (z.s.) a v říjnu 2015 byly upravené stanovy (odpovídající novému občanskému zákoníku) registrovány na příslušném rejstříkovém soudě. U zrodu Českého centra […]